EXTRAVAGANCE

 Ani nevíme proč, ale chceme se odlišovat. Zároveň chceme být něčeho součástí, aby nás ostatní lidé neodmítali. V poslední době se mi šíleně příčí myšlenka nadávat někomu za styl. Každý se narodil bez návodu a tudíž si svůj styl hledá a buduje...nebo by mohl, občas někdo přijme styl okolí. Bojíme se vyjít na ulici v něčem více či méně běžném, protože co pak ty pohledy, že...Poté, co jsem se smíšenými pocity zjistila a přijala, že nejsem zcela běžný druh, ulevilo se mi. Ulevilo by se mi i v případě, kdybych ráda nosila pouze obyčejné halenky, bez šperků, bez líčení (což ostatně také někdy spáchám ;P ), protože jde o stav mysli a pokud se cítíte dobře v něčem obyčejném, noste obyčejné, pokud až moc originální na vkus okolí - co je jim po tom :D Nevím kdo zavedl nepsané pravidlo, že by se lidé měli bát nosit to, v čem se cítí sami sebou. Jak vás pak mají poznat ti praví lidé pro vás? Nemluvě o tom, že ve svém stylu budeme mnohem sebejistější a hned vyšleme signál kdo jsme.

   Proč se zatěžovat hledáním chyb na druhých, když můžeme ten čas věnovat sobě. Zní to děsně sobecky, že? No co vám budu povídat, občas byste se měli rozmazlit a zapomenout, že ostatní mají chyby ;P Já neumím být dlouhodobě v obyčejném prostředí a tak mám vlastní program, ale proč ho někomu cpát, když je to to pravé pro mě a ne pro všechny ostatní...jsme tu každý za sebe a zároveň všichni spolu. Každý umí něco a jeden bez druhého bychom to měli těžké.

   Samozřejmě se ale těším na poznávání nových lidí s podobnou charakterovou "vadou" a ráda jim poskytnu něco ze své práce.